Týdenní výklad karet pro dny 9.6.-16.6.

Matka Marie, nejněžnější,nejláskyplnější a nejmilosrdnější bytost mezi nebeskými Mistry. Jako matka, má velké pochopení pro ty, kdo se starají o děti a potřebují s nimi pomoc, pomáhá také s plodností a léčením vůbec. Často přichází při mých terapiích, které se týkají žen a dětí a přidává k léčení svou lásku. Při svém výkladu používám karty Marie, královna andělů od Doreen Virtue. Jde vždy o jedno motivující téma na několik příštích dnů.

Sebeúcta
I když Matka Marie se o vás stará ze své vyšší pozice a usiluje o vaší spokojenost a dobro, je na vás, jak se budete chovat sami k sobě. Žádá vás: Zamyslete se nad tím, co děláte, co vás dělá šťastnými, co vás uspokojuje, co vás naplňuje a co je v souladu s vámi, s vaší duší. Sebeúcta exponenciálně narůstá s tím, jak svůj život vylaďujete k sobě samým. Opět je tu načrtnuto téma jít dál. Nedělat něco, co s vámi nesouzní, nedělat věci, za které se musíte stydět, či nést dokonce vinu. Ať už to cítíte jakkoliv- i třeba to, že sami se stravujete zdravě, ale ve svém zaměstnání připravujete jídla, která nemají žádnou hodnotu, podle starých norem a receptů, protože společnosti nejsou schopny akceptovat nové výživové trendy. Zpracováváte mrtvé jídlo, které pouze (možná) uspokojí chuťové buňky. Každý, kdo se začne stravovat více živou, příliš nezpracovávanou stravou, ví, že se jeho vnímaní mění a je citlivější k vnímání reality kolem sebe. To velké propojené společnosti nemohou chtít, ani to, že by lidé mohli díky zdravé stravě začít jinak smýšlet, kupovat jiný výrobek, než ten jejich atd. Opusťte to, když ne fyzicky, alespoň ve své mysli a tvořte si ve své hlavě obraz souznícího s vaší podstatou, sněte do všech detailů. Přijde-li okamžik fyzické změny, signál bude silný tak, že ho nepřehlédnete. Opustit staré znamená udělat místo novému. Novému, které znamená i novou prosperitu. Jakmile začnete dělat věci, které prochází a souzní s vaším srdcem, prosperity bude přibývat, a tak zaznamenávejte i sebemenší nápady, náměty, “náhody”. Jsou to navigační cedulky, malá, často skrytá “tajná ” dvířka, která je nutná pootevřít a nahlédnout, co se za nimi skrývá. Co když tam je úplně nový, krásný, prosluněný, uvolněný, veselý svět?



Nejste na to sami, všudypřítomná energie Vesmíru i Matky Země je s vámi.
"Naciťte si to!"
Laskavé dny příští!
Viki


Týdenní výklad karet pro dny 2.6.-9.6.

Matka Marie, nejněžnější,nejláskyplnější a nejmilosrdnější bytost mezi nebeskými Mistry. Jako matka
má velké pochopení pro ty, kdo se starají o děti a potřebují s nimi pomoc, pomáhá také s plodností a léčením vůbec. Často přichází při mých terapiích, které se týkají žen a dětí a přidává k léčení svou lásku. Při svém výkladu používám karty Marie, královna andělů od Doreen Virtue. Jde vždy o jedno motivující téma na několik příštích dnů.

Dávání a přijímání

Cítíte se nespokojeně? Proč to tak je? Zamysleli jste se nad tím? Nespokojenost vychází z nerovnováhy. Někde je toho víc a naopak, někde dáváte víc a co dostáváte? Pracujete hodně, je vaše pracovní úsilí nadměrné a necítíte se za to oceněni? Možná je to proto, že jste na sebe zapomněli. Zapomněli jste, že život není jen o dávání, vydávání se ze sebe, ale je to i o tom umět přijímat. Tolik z vás to takhle má nastavené! A je mi z toho smutno, vždyť na světě je pro všechny hojnost, jen se musíte naučit tuto hojnost přijímat.
Také si musíte odpustit i jen to, že na to myslíte, že byste se mohli mít lépe. Ano, někteří se bojí i jen pomyslet, natož snít o větším příjmu, větším domě, lepší práci..o své spokojenosti. Vaše programy jsou nastaveny tak, že si ani neumíte sami sebe představit, jaké by to bylo. Programy dogmat, že nejdříve musíte myslet na druhé a teprve potom na sebe! Nene, přátelé, první jste vy! Je to ten známý příklad instrukcí pro případ havárie letadla - pakliže letíte s dítětem a nastane krizová situace, jako prvnímu, komu nasadíte masku, jste vy sami. Jako udušení byste už nikoho nezachránili! A tak je to i v životě. Začínáme od sebe. Jděte dnes k zrcadlu a zastavte se u něj, podívejte se sami sobě do očí, jako na svého nejlepšího přítele. Co vidíte? Co si poradíte? Jste -li na pochybách, jak na to, jsem tu pro vás, zavolejte mě, prosím, do svého života a já vám velmi ráda napomohu ke zlepšení této nerovnováhy.
Nácvik přijímání je ale velmi jednoduchý, s tím můžete začít klidně i sami. Hojnost není jen ve smyslu finančním, ale je to i hojnost zážitků, přátel, jídla, oblečení, přírody...cokoliv vás napadne. A pozor hojnosti může být i (paradoxně) nedostatek, špatných zážitků, špatných lidí kolem vás. Je to o vašem smýšlení. Takže přepněte se do plusu. Usmějte se na někoho, třeba vám to oplatí. Pomluvte několik zdvořilých slov s cizími lidmi a může se stát, že se z nich stanou vaši přátelé, někdo z nich vám nabídne lepší práci. Seberte ten papír, co se tu válí, třeba inspirujete další a můžete o tom napsat...atd. Jsou to drobné maličkosti, třeba jako veselý pozdrav a z maličkostí se skládá celek. Zkuste to a půjde to, rozběhne se to samo, protože vaše tělo vám dá signál, že takhle se mu to líbí a v takových pěkných situacích jemu prostě dobře, hezky. Odpusťte té malé osůbce ve vás, že chce víc. Chtějte víc! A věřte, sněte, dívejte se na sebe každý den a pozorujte, jak se mění váš výraz ve tváři a nebude to trvat dlouho a na toho “nejlepšího přítele” v zrcadle se budete smát.
Chtěla bych ale ještě říci, že jsou i lidé, kteří naopak zase jen dostávají a berou a nejsou schopni se podělit. To je druhý extrém a také není dobrý. I vy, kdo jste takoví, byste měli zkusit úsměv, pozdrav, aniž byste čekali odpověď. Prostě jen tak, pro radost a lepší pocit. Pusťte někoho v obchodě před vás, když máte plný košík a on jen jeden pytlíček. Tato minipomoc se vám může vrátit, až to budete potřebovat. Ale! Učte se to! Bude se vám lépe dýchat.
Mám vás velmi ráda, jsem tu pro vás, ráda vám pomohu se vším, co vás trápí. Přestaňte se bát milovat se a mít ze sebe radost.



Nejste na to sami, všudypřítomná energie Vesmíru i Matky Země je s vámi.
"Naciťte si to!"
Laskavé dny příští!
Viki

Týdenní výklad karet pro dny 26.5. - 2.6.


Matka Marie, nejněžnější,nejláskyplnější a nejmilosrdnější bytost mezi nebeskými Mistry. Jako matka, má velké pochopení pro ty, kdo se starají o děti a potřebují s nimi pomoc, pomáhá také s plodností a léčením vůbec. Často přichází při mých terapiích, které se týkají žen a dětí a přidává k léčení svou lásku. Při svém výkladu používám karty Marie, královna andělů od Doreen Virtue. Jde vždy o jedno motivující téma na několik příštích dnů.

Zdraví
Moji milí, téma zdraví, které dnes vyšlo, se nevztahuje jen k fyzickému zdraví, tedy k tomu, zda vás něco bolí, či máte rýmu nebo kašel, lapidárně řečeno. Vztahuje se k celým vašim životům. Je to téma, které jsme “nakousli” již minulý týden, tedy očišťování se, uzdravování se v životě. Tato karta apeluje výrazně na ozdravění všeho, co vám brání být zdravý/-á. Pakliže jste žádali o uzdravení pro sebe nebo někoho z blízkých, vězte, že vaše prosby, či modlitby byly vyslyšeny a uzdravování se již děje, i když možná jinak, než jste si představovali. Jak asi víte, tušíte, dočetli jste se, vše souvisí se vším. Vaše fyzická těla a to, co se v nich děje, je jen obrázek a odraz toho, co se odehrává ve vaší hlavě. Tedy jak přemýšlíte, na co myslíte, jakým způsobem myslíte (někdy za koho přemýšlíte) a jak se tohle všechno promítne do vašeho fyzična. Nezapomínejte cítit, prociťovat, naciťovat - intuitivně. To samo vás povede ke zdraví. Pokud něco nechcete dělat - nedělejte to, nebo alespoň začněte směrovat své myšlenky a kroky k něčemu, co s vámi rezonuje, v čem je vám dobře. To je uzdravování a cesta za zdravím. Opět připomínám, že je ale nejprve třeba oprostit se od starého, nevyhovujícího a pak jít dál. Poděkujte s vděčností za staré lekce, které nechcete opakovat (protože je to tak únavné, vyčerpávající), rozlučte se s nimi, opusťte pocity viny, které si možná s sebou nesete a vykročte novým směrem. Na této nové cestě se nejpravděpodobněji setkáte se sebou samými a se svou vlastní silou. Nehovořím zde o brutální síle, ale o tom, co ve vás dřímá, probouzí se, dere se na povrch. Nezalekněte se a přijměte svou moc. Přijmete-li ji, odložíte roli oběti. Ti, kteří jsou blízcí vašemu srdci a myslí to s vámi opravdu dobře, budou šťastní, že už se netrápíte a že jste se postavili na vlastní nohy. Přijmete-li svou sílu, začnete se uzdravovat a možná to půjde tak rychle, že to budete moci považovat za skutečný zázrak a sami se podivíte, jak snadné to bylo a budete si říkat, proč jste to neudělali již dávno. Ale vše má svůj čas a každý má svou cestu. Takže, i kdyby vám někdo sto tisíckrát říkal: “dělej to tak a tak....”, musíte dospět do tohoto bodu sami - máte- li k tomu dospět. A to, že to uděláte až v tuto chvíli, není žádná chyba a věc, za kterou byste se měli stydět. Naopak buďte šťastní, oceňte se
a nastartujte své zdraví!
Včerejší Nov je k tomuto tématu velmi příznivý, neboť se jedná o nový začátek. Využijte i tuto pomoc, tuto “vlnu”, zastavte se a vnímejte to, co cítíte a důvěřujte tomu. Zkuste přestat vnímat negace, které vás nahlodávají. To vše vás nasměruje.
Pomocná afirmace: “Je pro mne bezpečné být zdravý/-á a silný/-á. Svou sílu, moc a zdraví používám pro dobro všech a s láskou”.


Nejste na to sami, všudypřítomná energie Vesmíru i Matky Země je s vámi.
"Naciťte si to!"
Laskavé dny příští!
Viki



Týdenní výklad karet pro dny 19.5.-26.5.

Matka Marie, nejněžnější,nejláskyplnější a nejmilosrdnější bytost mezi nebeskými Mistry. Jako matka, má velké pochopení pro ty, kdo se starají o děti a potřebují s nimi pomoc, pomáhá také s plodností a léčením vůbec. Často přichází při mých terapiích, které se týkají žen a dětí a přidává k léčení svou lásku. Při svém výkladu používám karty Marie, královna andělů od Doreen Virtue. Jde vždy o jedno motivující téma na několik příštích dnů.

Radost
Žít tady a teď, užívat si každé chvíle svého života a nacházet v něm radost je téma, které vás bude provázet příští dny.
Není jednoduché se vždy usmívat a jásat, ale každá situace v životě vám něco přináší. Je na každém z vás, abyste rozpoznali, co v ní je pro každého z vás pozitivního. Naučte se toto pozitivum hledat.
Některé z vás slyším, jak říkají, že to ale nejde, protože...Kde je tedy chyba? Není chyba ve vašem postoji? V tom, že si stále trváte na svém a brodíte se stále ve svých starých přesvědčeních? Táhnete za sebou otěže svých starých vzorců chování? Je na čase se na to podívat a opustit je. Poděkovat jim za službu, říci jim ze svého nitra: “Děkuji, ale končím, loučím se” a najít pro sebe nové, lepší, co více vyhovuje vašemu nynějšímu stavu a hlavně tomu, co v budoucnu chcete. Pokud stále za sebou povlečete něco, co vám již nevyhovuje, nemůže nastat změna, nenajde se ve vás žádné volné místo na nově příchozí, z čeho byste měli opravdu potěšení, radost. Jakmile se naučíte nacházet v každé situaci, v tady a teď, radost, nastane obrat a budou k vám přicházet situace a důvody, proč se více radovat. Svým úsměvem, pochvalou pro někoho, přidržením dveří a mnoha jinými drobnými úkony, které uděláte s úsměvem na tváři inspirujete další. Udělejte to, rozlučte se se svými strachy, s nepříjemnou situací. Poděkujte a projevte vděčnost za tyto lekce, ale opusťte je, protože teď je ta správná doba. Vesmír vás podpoří, ochrání. Nic nevymýšlejte a nechte na Nekonečné inteligenci, aby vám podala pomocnou ruku. A ona to ráda udělá, my všichni to děláme rádi. První krok ale musíte udělat vy. Protože my všichni, celý Vesmír i Matka Země potřebujeme lidi, kteří žijí v radosti, spokojenosti. Vždy to ale musí být krok učiněný z vaší svobodné vůle. Vyberte si cestu radosti, tím pomůžete nejen sobě, ale i dalším kolem vás a tak dál, jako kruhy na vodě a rezonancí se k vám bude i vracet.
Pomocná afirmace: “Děkuji za to, že mi pomáháte soustředit se na radost a jsem vděčný (-á), že situace a věci, které ke mě přichází, mi další radost a spokojenost v mém životě přináší”



Nejste na to sami, všudypřítomná energie Vesmíru i Matky Země je s vámi.
"Naciťte si to!"
Laskavé dny příští!
Viki


Týdenní výklad karet pro dny 12.5. - 19.5.

Matka Marie, nejněžnější,nejláskyplnější a nejmilosrdnější bytost mezi nebeskými Mistry. Jako matka, má velké pochopení pro ty, kdo se starají o děti a potřebují s nimi pomoc, pomáhá také s plodností a léčením vůbec. Často přichází při mých terapiích, které se týkají žen a dětí a přidává k léčení svou lásku. Při svém výkladu používám karty Marie, královna andělů od Doreen Virtue. Jde vždy o jedno motivující téma na několik příštích dnů.


Půvab
Dnešní téma Půvab může svádět k tomu, že jde o téma ryze ženské, ale nenechte se mýlit. Milí a dokonce půvabní mohou být i muži. To stálé rozdělování na muže a ženy, soupeření mezi nimi, nepochopení, přímo boj mezi muži a ženami! Přestaňte plýtvat energií do tohoto. Je to uměle vyrobený problém, který vznikl tak dávno, že si to nikdo z vás nepamatuje. Vždyť všichni jsme lidské bytosti a každý má svůj úkol, své místo zde na Zemi! A pro všechny je tu místa a hojnosti neomezeně. PRO VŠECHNY! Matka Marie říká, že nejde o půvab pouze vizuální, ale jde především o vnitřní půvab, tedy, jak sami sebe vidíte, jak se hodnotíte. Tedy o vaše sebevědomí a postoji k sobě samým. Pokud ve víře sama v sebe kolísáte nebo dokonce sebe sám-sama podceňujete, představte si ve své mysli, že vše, co děláte, děláte se zaujetím a přesvědčením, že vám vše jde snadno. Představte si, jak zvládáte své úkoly, události s lehkostí, jako byste sami byli mistři. Představte si Matku Marii, jak by asi zvládla situaci, kterou řešíte a nechte se vést, udělejte to taky tak. Napodobujte její nadhled, klid, vyrovnanost. Přijměte to, co k vám přichází do cesty hladce a bez zbytečných emocí. Ono stejně, pokud situaci máte vyřešit, tak ji řešit musíte a je zbytečné si do ní ještě přidávat negaci, která vás sráží a navíc tím Vesmíru dáváte zprávu, jak sebou pohrdáte (ten vás pak zařadí do jiné škatulky a připraví jiné úkoly). Nedělejte to a věřte, že pokud se postavíte čelem, zasáhne Nebeská - “Božská magie”. Vaše sebevědomí, přirozenost, lehkost k vám přiláká úplně jiné situace, zkušenosti a také báječné lidi. “Božská magie” vám otevře dveře do míst, kde se budete cítit dobře, co dobře, přímo zázračně. Buďte ostražití a věnujte svému chování pozornost.
Pokud si nevíte rady a jste stále nejistí, požádejte o pomoc: “Prosím, Matko Marie, ukaž mi, jak …(na to, jak se zachovat, jak postupovat...v dané záležitosti), abych si zachoval, -a klid uvnitř sebe. Děkuji.”
A vy, muži, nebojte se být půvabní. Pokud ze svého života odsunete agresivní sílu a rivalitu, my ženy vás budeme milovat o to víc. Buďte přirozeně silní, budete atraktivnější.
A vy, ženy, vezměte si svou přirozenou sílu zpět. To neznamená být mužská, ale přirozeně silná, tak, jako je silná Matka Příroda, Matka Země.


Nejste na to sami, všudypřítomná energie Vesmíru i Matky Země je s vámi.
"Naciťte si to!"
Laskavé dny příští!
Viki

Týdenní výklad karet pro dny 5.5. - 12.5.

Matka Marie, nejněžnější,nejláskyplnější a nejmilosrdnější bytost mezi nebeskými Mistry. Jako matka, má velké pochopení pro ty, kdo se starají o děti a potřebují s nimi pomoc, pomáhá také s plodností a léčením vůbec. Často přichází při mých terapiích, které se týkají žen a dětí a přidává k léčení svou lásku. Při svém výkladu používám karty Marie, královna andělů od Doreen Virtue. Jde vždy o jedno motivující téma na několik příštích dnů.

Pravda
Dnešní téma je velmi subjektivní záležitost. Náhled lidí na určité situace vás může s nimi buď spojovat nebo rozdělovat. V mnoha a mnoha případech se jedná o rozdělovací moment, neboť hodně lidí má v sobě zakódovaný vzorec a ten se týká soutěživosti. Každý chce být vítězem. Vítězem se ale můžete stát i tehdy, když z dané situace poodstoupíte a podíváte se na ni z jiného úhlu. Ale nejdůležitější je především ptát se sama sebe, co z toho mám, když budu trvat na svém, budu dávat za pravdu druhým, jen, abych někoho nezranil/a, nevyvolal/a konflikt, zda to vůbec jsem já, kdo tady “bojuje”? Stáhnout se, ztišit se v sobě samých vám může přinést skryté odpovědi, které jste přes to “vykřikování pravdy” vůbec neviděli. Ustoupit nebo ustupovat neznamená, že se stáhnete ublíženecky do sebe a necháte se převálcovat. Ne, je to jen doba, kterou potřebujete, abyste byli k sobě přátelští a pochopili jste se a vyjasnili si v sobě to, co není ještě třeba zřejmé. Je opravdu důležité, abyste k sobě byli pravdomluvní. Na změnu názoru má nárok každý a pokud vám někdo nastavil pravidla, že musíte být pravdomluvní nejprve k ostatním, ačkoliv  to znamená jen vlastně přitakání tomu druhému, lžete si. Kde jste v takovou chvíli vy? Co chcete vy? Změna názoru představuje vývoj. Kde by bylo lidstvo, kdyby naši předci, všichni ti přemýšliví lidé, vědci, výzkumníci neměnili své názory a nepředkládali stále nové a nové verze? Stále bychom žili v jeskyních a křesali kameny o sebe, abychom rozdělali oheň a možná ani to ne. Zažijete - li sami v sobě pravdu, která s vámi rezonuje, dosáhli jste vlastního vítězství a vyhráli jste. Sejděte se s přáteli, kteří jsou naladěni podobně, zažijte s nimi něco veselého, co vás rozehřeje a naladí do pozitivna a kreativna. Nezapomínejte na to, že, pakliže vám je dobře po těle i na duši, rezonujete s celým vesmírem, začne se vám dařit a budete podporování a chráněni onou neviditelnou silou, která je někde mimo vás, okolo vás a ve vás samých. Poznáte-li, že pravda ostatních není vaší pravdou, opusťte tuto situaci, pusťte ji a jděte svou vlastní cestou. Máte na to právo! Uvolněte toto napětí, které pramení za soutěže a nahraďte ji kreativitou, hravostí. Tak jako děti, kterým je dovoleno dělat si vlastní zkušenosti a z nich vyvozovat vlastní závěry. Kolika z vás se poštěstilo, aby vyrůstalo v chápající rodině, jejíž členové vás pouze nasměrovávali a udržovali pomyslné mantinely bezpečí? Respektovali a chápali vás i vaše konání a sledovali z “povzdálí”, jak se stavíte na vlastní nohy? Někteří z vás se vymanili z určitých vzorců až, když dospěli. Až, když opustili “pravdy” svých rodičů, rodin. Děkujte za to, že jste na to přišli, dokázali to překonat. Teď už vám nestojí nic v cestě. Sněte v tom nejkrásnějším smyslu a sny se začnou převádět do reality. Přeji vám láskyplné a pravdivé snění. Uvolněte si svou cestu.


Nejste na to sami, všudypřítomná energie Vesmíru i Matky Země je s vámi.
"Naciťte si to!"
Laskavé dny příští!
Viki


Týdenní výklad karet pro dny 28.4. - 5.5.

Matka Marie, nejněžnější,nejláskyplnější a nejmilosrdnější bytost mezi nebeskými Mistry. Jako matka, má velké pochopení pro ty, kdo se starají o děti a potřebují s nimi pomoc, pomáhá také s plodností a léčením vůbec. Často přichází při mých terapiích, které se týkají žen a dětí a přidává k léčení svou lásku. Při svém výkladu používám karty Marie, královna andělů od Doreen Virtue. Jde vždy o jedno motivující téma na několik příštích dnů.

Manželství
Pro příští dny vyšla jako inspirace karta Manželství. V prvním okamžiku mnohé z vás napadne jen omezení se na jedno, a to uzavřený vztah mezi dvěma lidmi. Pokud žijete v manželství, může toto slovo ve vás dokonce vyvolat negativní emoce, protože vaše manželství není v pořádku, něco tu stagnuje, něco vám vadí. To vše přináší neklid.
Při širším prozkoumání můžete zjistit, že se nemusí jednat jen o vaše manželství, ale o vztahy jako takové, ať už k partnerovi, přátelům, nejbližším, ale i k sobě samým, ke svému božství, které je v každém z vás. Matka Marie vás žádá, abyste se zastavili, zamysleli, přezkoumali, přehodnotili a přestali dělat to, co děláte (třeba příliš pracujete, neprojevujete zájem pro příliš zaměstnanou mysl jinými záležitostmi). Tedy to, co vás vychyluje z rovnováhy. Žádá vás, abyste do tohoto nebo těchto vztahů vložili své srdce a řídili se jím. Srdce je nejlepší navigátor. Každý vztah potřebuje péči. Tak jako rostliny potřebují ke svému růstu vaši pozornost, než dorostou do té doby, kdy z nich budete mít užitek a budete si užívat jejích darů, ať už je to vůně, krása, domov pro zvířátka nebo prospěch v podobě potravy. Tak je to i se vztahy, je potřeba investovat trochu času, pozornosti, zaměření, péči, pochopení a případně i smíření s tím, že to prostě teď (v tuto chvíli, v tomto životě) nejde tak, jak je zvyklostí v našich kulturách. K tomu je zapotřebí láska a upřímnost k sobě i druhým. Žádá vás, abyste se k této myšlence vrátili, protože nejde jen o růst, kdy je třeba pozornost, péče a lásky, ale i k udržování láskyplného vztahu. A to vše platí i v tom případě, že právě nějaký vztah ukončujete. Ukončení neznamená konec, je to jen další šance k dalším začátkům. Dopřejte si tuto šanci, pakliže je to vaše cesta. Vzpomeňte si na začátek, kolik jeden pro druhého udělal! Buďte za to vděční. Vložte sem své srdce, i když je jakkoliv zraněno. Můžete toho dosáhnout i soucitem a pochopením, pohledem z jiného úhlu, upřímností, srdce se pak samo nastartuje. Všichni jsme omylní a děláme chyby, takže pochopte i omylnost toho druhého, přijměte ji a pusťte ji. Nepatří k vám. A může se stát, že právě tohle vás vrátí na začátek vašeho "starého" vztahu.
Pro nezadané tato karta může signalizovat pozitivní změny v milostném životě, za předpokladu lásky, upřímnosti a soucitu k sobě samým (ne bolestínstvím).
Každý z vás intuitivně cítí, co má dělat. Věřte svým pocitům a užívejte si radosti z nich. I když v tuto chvíli ještě nevidíte cíl, hmatatelný důkaz, věřte, že my všichni se staráme o každý detail vašeho života, že jste v bezpečí a nemusíte mít strach ze změn. Vedeme vás, podporujeme na “vaší” cestě a kdykoliv nevíte, můžete nás požádat o pomoc, protože my vidíme dál, než vy. Nebudou-li to ty nejsprávnější kroky, zastavíme vás, pokud nám budete naslouchat.
Určitě není náhoda :-), že vyšla tato karta právě na dny začátku měsíce května. V čase rozpuku, rozkvětu (i když v našich končinách to tak zatím nevypadá) a dle tradic čase lásky.
Přijímejte tedy vše, co k vám ve vší rozmanitosti přichází s láskou a vděčností. Radujte se právě teď. A vy nezadaní - i kdybyste i nepotkali právě nyní vaši pravou lásku, netrapte se a řekněte si: “ No a co, radovat se přeci mohu i sám, sama! Na světě je tolik hezkého!”

Pokud vám nevyjde líbání 1.května pod rozkvetlou třešní třeba z důvodu závějí, nevěřte tomu, že nebudete příští rok krásní! Budete! Jste už teď!

Nejste na to sami, všudypřítomná energie Vesmíru i Matky Země je s vámi.
"Naciťte si to!"
Laskavé dny příští!
Viki

Týdenní výklad karet pro dny 21.4. - 28.4.

Matka Marie, nejněžnější,nejláskyplnější a nejmilosrdnější bytost mezi nebeskými Mistry. Jako matka, má velké pochopení pro ty, kdo se starají o děti a potřebují s nimi pomoc, pomáhá také s plodností a léčením vůbec. Často přichází při mých terapiích, které se týkají žen a dětí a přidává k léčení svou lásku. Při svém výkladu používám karty Marie, královna andělů od Doreen Virtue. Jde vždy o jedno motivující téma na několik příštích dnů.

Soucítění

Zastavit se a pohlédnout na věci, které se dějí nyní kolem vás, soucitným pohledem a pochopením, to je poselství této karty. Staňte se na chvíli sami andělem a buďte laskaví k jiným, ale i k sobě. Povzneste se nad tím a podívejte se na to s odstupem, z výšky, jako když jste účastníky vyhlídkového letu. Vidíte tam něco, co jste před tím neviděli, jiné souvislosti? Je tam něco ještě v mlze?
V našem životě vás ovlivňuje mnoho věcí, událostí, lidí v nich. Ne vždy se názory a rady druhých, i když jsou myšlené v tom nejlepším, shodují s vašimi a to ve vás může vyvolávat rozpor, negativní emoce, smutek, strach. Posuzování a možná kritika ze strany druhých vás může srážet k zemi. Tímto způsobem se k vám dostanou strachy, obavy druhých. Ty ale nejsou Vaše! Můžete si je vyslechnout, můžete o nich přemýšlet, můžete přijmout to, co je pro vás dobré a nebo s díky odmítnout. Na tom není nic špatného, protože každý z vás má jinou cestu ke svému cíli, naplnění. Nenechte se ovlivnit a vraťte se ke svým přáním, vizím, cílům. Nezlobte se tedy ani na ty, kdo vám říkají své názory, ani na sebe. Pochopte je i sebe. Znovu se podívejte na svůj seznam toho, co chcete, vyškrtněte to, co není aktuální, upřesňujte detaily. Sbírejte střípky do SVÉ skládačky, protože jedině tak to odpovídá a rezonuje s vaším srdcem. Dýchejte zhluboka, udělejte několik hlubokých nádechů a výdechů, negace povolí. Pakliže se vrátíte k tomu, co chcete vy sami, naladíte se zpět na vyšší frekvenci. V tuto chvíli ještě nemusíte mít všechny potřebné informace ( možná jsou ještě jakoby v mlze) k řešení, či uskutečnění toho, co chcete podniknout. Nespěchejte tedy a počkejte si na vhodnější chvíli. Nepropásnete jí, protože, když ta pravá situace nastane, vaše srdce vám dá znamení. Mějte na zřeteli svůj cíl a vhodná chvíle přijde brzy.
Staňte se mírotvůrci svého života. Vneste do něj harmoničtější tóny. Zvýšíte tím i své sebevědomí.
Všichni přeci chceme žít v míru. A kde jinde začít, než u sebe.



Nejste na to sami, všudypřítomná energie Vesmíru i Matky Země je s vámi.
"Naciťte si to!"
Laskavé dny příští!
Viki


Týdenní výklad karet pro dny 14.4. - 20.4.

Matka Marie, nejněžnější, nejláskyplnější a nejmilosrdnější bytost mezi nebeskými Mistry. Jako matka, má velké pochopení pro ty, kdo se starají o děti a potřebují s nimi pomoc, pomáhá také s plodností a léčením vůbec. Často přichází při mých terapiích, které se týkají žen a dětí a přidává k léčení svou lásku. I my dospělí jsme uvnitř stále dětmi. Při svém výkladu používám karty Marie, královna andělů od Doreen Virtue. Jde vždy o jedno motivující téma na několik příštích dnů.

Ochraňování

Začínají Velikonoce, nejdůležitější svátky křesťanského světa. Ukřižování a vzkříšení Ježíše. I když zrovna nebudete zainteresovaní v těchto oslavách a využijete tyto svátky pouze k uvolnění se od běžného pracovního režimu, zamyslete se nad poselstvím - Konec a Začátek. Minulý výklad nabádal k akci, k vykonání nějakého kroku vpřed, či jiným směrem a s tím spojené i určité změny. Pokračujte tedy v započaté práci. Matka Marie říká, abyste si to dovolili a přestali se bát, neboť jste Nebesy ochraňováni. Dovolte si tedy zahodit zábrany, dovolte si být hravější, dovolte, aby se věci děly! Dovolte si alespoň na chvíli představit si, že jste v bezpečí. Jak se cítíte? Jakmile uděláte svobodný krok, rozhodnutí, věci vám půjdou naproti. Mějte mysl otevřenou a vnímejte. Změny, vnuknutí, pocity, intuitivní záblesky, to jsou ty správné směrovky. “Ochutnávejte” co to s vámi dělá. Jaké to je?
Nemusíte se peskovat za to, že se něco nevyvedlo. Kdo chyby nedělá? Důležité je, co si z těch pochybení vezmeme pro svůj další život. Přestaňte se obviňovat a odpusťte si. Nechte odejít pocity viny. Pryč se sebeobviňováním, sebezneuctíváním třeba vulgárními výrazy vůči své osobě, ale také s lítostínstvím a fňukáním, že to nejde. Je zaběhnuté rčení - Nikdo není dokonalý. Ale, kdo to říká a proč? Vždyť každý jsme originál, který není možné s ničím jiným srovnávat! Takže každý z nás je dokonalý, jen si to musíme uvědomit. Otevřít oči, narovnat záda a nastražit uši.
Opakujte si: “Přijímám se takový- taková jaký- jaká jsem a posílám do (...nepovedené situace... ) všemi směry a všem, jichž se to týká, lásku!”
S rozbíhajícím se jarem, rozběhněte se i vy!
Pokud vy sami již máte věci vyřešené, můžete pomoci ochraňovat někoho, kdo to potřebuje nebo mu být nápomocni na jeho cestě.

Nejste na to sami, všudypřítomná energie Vesmíru i Matky Země je s vámi.
"Naciťte si to!"
Laskavé dny příští a příjemně prožité Velikonoční svátky!
Viki

Ohlédnutí za zimou

Jsem ráda, že už je zase teplo. Protože to tolik nestudí.
Devátého prosince to bylo, kdy jsem chodila naboso naposledy po zahradě a hrabala listí. Byl prosluněný den, půda již studená, promočená po deštích, takže to chvílemi i prokluzovalo :-). Bylo pak velmi příjemné, vrátit se do teplé místnosti a znovu potvrzující, že nohy byly svou činností rozehřáté natolik, že byly teplejší než ruce. Hodně lidí se na to ptá: “A vám není zima?” Ne, protože nohy pracují, hýbou se, ohýbají se, přirozeně se masírují. Takže fakt ne, i když chodíte po zledovatělé krustě trávníku. To byl taky jeden z aha momentů. Když jsem ráno z okna viděla zmrzlou zahradu a jen kdesi v oblacích zatím schované sluníčko, hlavou mě proběhla myšlenka, že to bude asi hodně studené až bolestivé. Vlastně má hlava vytvářela docela živý obraz té pichlavé bolesti na chodidlech. Ale vyšla jsem a ono ne! Tak jsem tam skákala po zahradě a znovu a znovu šlapala do toho zmrzlého povrchu, jako, když děti šlapou na bílé kuličky ptačího zobu ze živého plotu a přesvědčovala se, že to je fakt paráda! V té době už jsem občas ve městě chodila i v sandálech s uzavřenou špičkou. A po celou dobu podzimu jsem přemýšlela, v čem budu v zimě chodit, protože tak otužilá nejsem, abych se brodila ve sněhu bosá a říkala jsem si, že i Indiáni měli obalené nohy kůží. I vzpomněla jsem si na roztomilý rozhovor, který jsem vedla s jedním pánem, tipovala bych tak kolem sedmdesáti let. Potkala jsem ho u nás v obchodě, zírala na  něj jako blázen, protože byl bos!  A co víc, měl ohrnuté kalhoty, takže ty jeho bosé nohy legračně vykukovaly ven. Nedalo mi to, šla jsem za ním a zeptala se ho, jak dlouho chodí bos? Rozesmál se a říká: “Už od dětství! Vždycky jsem chodil bosý, jen v zimě chodím v botách... V zimě né. A vůbec, nevím, co teďka všichni mají s těma bosýma nohama, vždyť dřív to bylo úplně normální!” Rozhovor ještě chvíli pokračoval a pak jsme si popřáli hodně štěstí a rozešli se. Když jsem si na něj vzpomněla, řekla jsem si, co to vlastně řeším? Ale tak trochu nastal problém, když jsem začala z botníku tahat boty a zjistila, že mi nohy jaksi “vyrostly”. Že bych musela kupovat nové? Po pravdě, do toho se mi moc nechtělo. Dávat za boty čtyři tisíce, jen, abych byla in a chodila stále “zdravě” v bosých botách. Naštěstí mi v botníku zbyly dvoje. Jedny “martensky”, v kterých jsem odchodila několik sezon, milovala je a tudíž dobře vyšlápnuté a druhé novější měkké polobotky. Pravda, boty Martens jsou určeny k úplně jinému typu chůze, mají tvrdou podrážku a tak, když jsem si je nazula (a byly mi !), musela jsem se zpět naučit v nich chodit. Když jsem je obula poprvé po bosém období, šla jsem trochu jako mimozemšťan a malé dítě v jednom. Druhé boty mají naštěstí sice silnější, ale pěkně měkkou podrážku, takže to tak velký problém nebyl. Ovšem nejsou úplně sportovní, takže na běžné nošení to zase nebylo.
Nakonec, na vysoké kramflíčky mě nikdy neužilo. Zkrátka zimu jsem přežila v pevných botách, nic strašného se mi nepřihodilo a hned, jak opadl sníh, tedy někdy v půlce února už jsem nasadila ťapky královny Koloběžky první “obutá- neobutá”.
Po dalších pár dnech jsem to začala střídat s bosou chůzí. Je fakt, že se mi často nechtělo ven a ukecávala jsem sama sebe. Vždycky to bylo ale jen o těch pár prvních krocích. A teď už v tom zase lítám - skoro stále, protože je jasné, že jsou chvíle, kdy ťapky prostě nazouvám (večer, kdy není úplně vidět a nerada bych šlápla do něčeho nepříjemného a při příležitostech, při kterých cítím, že naboso by to asi nebylo únosné, především pro okolí - proč to hrotit, ne?)
Původně, v počáteční euforii z bosochození, jsem si myslela, jak budu psát o tom všem, o svých zážitcích a pocitech. Ale, když jsem zadala heslo “bosá chůze” do vyhledávače, vyhrnulo se na mě tolik článků. názorů, e-shopů, videí, že jsem si řekla, že tudy má cesta asi nepovede. Mladší generace (a tím se nechci dotknout nikoho staršího) to prostě umí. Točí videa, píší články, blogy, jsou prostě podnikavější...Nakonec, došla jsem k závěru, že vlastně ani není o čem, protože jsem se rozhodla. Bosochození se stalo součástí mého života, tak jakýpak s tím štráchy.
Celé to je jen o tom, že mi je přes padesát a že jsem jen chtěla sdělit, že to jde. I teď. (Pokud by tedy někdo z mých vrstevníků měl chuť to zkusit a váhal.) Jde jen o to, to vyzkoušet. Pomaloučku, polehoučku, za teplého počasí. Takže teď z jara je úplně ideální čas na zkoušení. Je fajn si samozřejmě zjistit nějaké info, třeba, že se musíte naučit trochu jinak chodit (jsou na to už i kurzy!), abyste si neuhnaly újmu na zdraví, že existují různé varianty bosých bot (a hurá, jsou to i čeští výrobci!), že je třeba nohy zvykat, otužovat, že sice chodidla trochu ztvrdnou, ale ne tak, jak si mnozí představují, že se úrazy nohou nestávají tak často, jak by se mohlo zdát, že vaše chůze je intuitivní a máte z ní jiný zážitek, než v botách, že přirozená masáž chodidel masíruje i ukryté body, které souvisí s celým tělem, že se dobře hubne, že dá rozum, že při kácení stromů, či ve slévárně naboso asi nebudete :-O, atd.
Takže: “Bosé chůzi zdar!”  a  “Naciťte si to!”



Přiložené foto - Jak mi vyrostla noha aneb do těch už se nevejdu :-)

Týdenní výklad karet na dny příští


Aktivita - Matka Marie

Tato karta nabádá k tomu, abyste začali řešit to, co jste nějakou dobu odkládali a co vám může pomoci k vyřešení vaší současné situace. Matka Marie chápe, že máte mnoho úkolů a povinností, je však potřeba udělat nějakou akci, která vás posune dál.
Být aktivnější a zajímat se i o ty věci, které ve vás vyvolávají nepříjemné emoce nebo, kterých se i bojíte. Pokud sami nevíte, co je to právě v tuto chvíli, zastavte se. Stačí několik minut, dýchejte a nechte k sobě přicházet informace. Za chvíli se před vámi objeví obraz toho, co je opravdu nejdůležitější. Vyjděte ze své  zóny pohodlí a staňte se hrdiny a hrdinkami sami pro sebe. Překvapte sami sebe. Opusťte strach, obavy. Jsou zbytečné. Strach je jen nepříjemná myšlenka, kterou lze vyléčit, proměnit. Pokud si nejste jisti, jak na to, napište si to a mějte tento svůj vzkaz stále před očima.  Myšlenky na způsob řešení přijdou a až přijdou, již neváhejte. I kdyby to nebyl, podle vás, ten nejlepší způsob, i kdyby se vám toto řešení zdálo krkolomné, udělejte to. Věci se dají do pohybu a nastoupí uvolnění a i dobrý pocit, že jste to dokázali.
Pěkný pocit a radost sama ze sebe otevře srdce. Svým srdečným přístupem, radostnou náladou můžete pomoci ke zlepšení nálady okolo vás. Vaše slova, dotek budou léčivé. A každý, každá, máme tuto schopnost, tento dar. Obdarovává nejen nás samé, ale i ostatní, s nimiž přijdeme do styku.
A je zajímavé, že pokud se začnete chovat jinak, s pocitem lásky, především sami k sobě, začne se měnit i vaše okolí, vaši známí a přátelé, které budou více vyhovovat vašemu „novému naladění“. Vydržte, je to jen jeden malý krůček ke změnám, které potřebujete udělat, abyste se cítili lépe. Vaše nové kroky a reakce z okolí vám budou potvrzovat, že jste udělali dobře.
V úterý je úplněk a to je doba, kterou můžete využít k tomu, abyste propustili staré – staré zvyky, návyky, chování, starý způsob stravování. Je to příležitost k očištění, oproštění se. Zkuste hodně pít, jíst v tuto dobu jen lehká jídla, hodně ovoce, zeleniny. Odvážnější si mohou dopřát i půst. Tato doba trvá tři dny, jeden den před i jeden den po úplňku. Tím se vám uvolní energie na to, abyste lépe vnímali sami sebe i to, co je právě pro nás důležité a trochu čistším způsobem vnímali i okolní svět.
Nejste na to sami, všudypřítomná energie Vesmíru i Matky Země je s vámi.
"Naciťte si to!"
Laskavé dny příští!
Viki





O vděčnosti

Vděčnost je největší deviza, nejcennější platidlo ve Vesmíru. Proč? Protože “otevírá” srdce. Srdce (“otevřené”) je velmi silný vysílač velkého množství pozitivních impulsů (jistě to platí i naopak, ale to nás v tuto chvíli nezajímá). Dle nejnovějších poznatků vědy má několikanásobně silnější elektrické a magnetické pole, než mozek. “Otevřené” srdce zkrátka vysílá signály třeba, když máme radost, když děláme věci rádi, těší nás je dělat a tudíž nám jdou jakoby samy od sebe. "Otevřené" srdce hýbe světem.
Když byli mí synové malí, uvažovala jsem, jak je naučit vděčnosti a dá-li se to vůbec? Brzy jsem došla k názoru, že nejlepší je můj příklad. Jako dospěláci jsme nositeli programů, které učí naše děti, ale nejen ty. Svým chováním navenek, ale i to, co prožíváme uvnitř (tedy, co ze sebe “vyzařujeme” nebo “vysíláme” ven) ovlivňujeme vše, co se kolem nás mihne.
Vděční můžeme být za ledasco. V knihách, které se zabývají naším rozvojem (tzv. rozvojové knihy ;-) ) si často můžeme přečíst doporučení, abychom si denně zapisovali, za co jsme vděční ( už to převzaly i kdejaké časopisy :-O ). Já se to naučila. Upřímně, není to stoprocentně každý den. Když to nestihnu, alespoň před usnutím poděkuji za pěkný den a usmívám se a vzpomenu si na skvělou knížku “Radovanovy radovánky” od pana Svěráka, kde každá kapitola končí slovy: “To jsme si zase užili světa! A jak si tak na všechno vzpomínal, ve spánku se usmíval.”
Někdy se mi stane, že ale nejsem úplně “naladěna” a chvíli sedím nad rozevřeným zápisníkem a přemýšlím (jako bych si nechtěla připustit radost, jako bych se chtěla ještě porochňat v té své blbé náladě). Pak začínám tím, že píši: Jsem vděčná (“jsem vděčná” mám napsané jen na  začátku zápisníku, protože je to zápisník vděčnosti, takže pak už jen píšu datum a za co...) za to, že dýchám, chodím, vidím. V tu chvíli, jako by se to zlomilo a “rozpomínám si”.
Vděční můžeme být za to, že nám funguje budík, který nás vzbudí, za to, že vstaneme, za to, že nám teče voda, za to, že si můžeme ohřát vodu na čaj, za to, že někdo si dal tu  práci a zrovna lístky našeho čaje sesbíral, odvezl v pytlích, nasypal do sáčků, dovezl až do místa, kde jsme ho koupili, někdo nám ho prodal a ještě se při tom usmál. To samé platí i o kávě, kdy někdo sesbíral správně uzrálé bobulky, v koších odnosil na velkou hromadu, upražil je, dal do pytlů, převezl až do místa, kde jsme si jí koupili. Navíc tady můžeme projevit i vděčnost samotné Matce Přírodě, že dovolila růst těchto plodin. Můžeme tak být vděčni i za potraviny, které někdo s péčí vypěstoval a my teď můžeme užívat těchto plodů. Můžeme být vděční za to, že někdo některé potraviny zpracoval a je z nich třeba chléb. Když jsem byla malá, se svým dědečkem jsme společně pronášeli modlitbu před každým jídlem: “Bože, rač nám požehnati, co teď budem pojídati! Amen.”
Můžeme být vděční za to, že někdo vyrobil naše oblečení, za to, že nám jede autobus, metro, vlak, tramvaj a někdo je bezpečně řídí a doveze nás na místo, kam potřebujeme. Můžeme být vděční za setkávání s lidmi, kteří nás osloví, s kterými sdílíme jakékoliv zkušenosti, za lidi, kteří nás nasměrují svými názory, za to, že nás někdo v obchodě, v restauraci obslouží, za to, že svítí slunce, protože vykvetou květiny, za to, že prší, protože příroda potřebuje vláhu, za to, že funguje výtah a nemusíme vynášet těžké tašky nebo své unavené tělo do horních pater, za to, že nám jede auto, za to, že jsme dnes pořídili svůj nákup za báječných podmínek, za to, že se nám dnes práce vydařila, za to, že jsme dostali veselou zprávu nebo dopis nebo nám někdo zčista jasna zavolal, za to, že si někdo vzpomněl, že máme dnes narozeniny nebo svátek, za to, že někdo projevil zájem o naší osobu, za to, že se nám podařilo krásně uklidit, že máme doma uklizeno, za to, že nám pere pračka a žehlí žehlička, za to, že nám dnes klient zaplatil a byl velmi spokojený, za to, že se nám dnes ozvali další klienti, kteří projevili zájem o naší práci, za to, že nám funguje počítač…
Jsem vděčná za to, že jsem dnes naučila číst a vyslovovat těžké slovo jednoho malého kamaráda, za to, že mě navštívili synové a mohli jsme se obejmout, za to, že se jim daří dobře, za to, že jsou to slušní a pozitivní lidé, za to, že mám svůj domov, za to, že mohu tohle napsat, za to, že žiji v době, kdy existuje internet a mé myšlenky mohou někomu pomoci, mohou oslovit mnoho lidí a já mohu při tom být jinde, než oni...
Vděční tedy můžeme být opravdu za každou maličkost, za každý aspekt v našem životě, nejen ten, který je evidentní. Jsou to opravdu i ty nejobyčejnější všednosti, kterých si vlastně ani nevšímáme, ale i ty tvoří náš život!
Pakliže si vzpomenete, uvědomíte, zapíšete alespoň ty tři věci, za které projevíte vděčnost, tak, jak řekla před nedávnem jedna má klientka: “Najednou jsem měla ze sebe víc radost a v duchu jsem se i chválila!” Začnete se mít víc rádi, otevřete své srdce a začnete vysílat radostný signál, který se šíří do okolí, jako kruhy na vodě. A je to nakažlivé!
Jsem vděčná, že jste si těchto pár řádků znovu přečetli a případně sdíleli s ostatními.
Děkuji vám, přeji vám dny otevřených srdcí a
rada na závěr: “Naciť si to!”



Jsem učitelka?...nebo ne?


Zvoní budík, je 5:20, zdvíhám hlavu, abych gestem mobilní budík umlčela, prásknu s sebou zpět na polštář, přemlouvám se, dobrá, dávám si ještě 5 minut. Představuji si, že za hodinu už budu ve školce..divné. Vysouvám opatrně z teplíčka z pod peřiny nejdříve své nohy. Huráá, první etapa je za mnou, nohy už jsou na zemi! Pak se neochotně zvedám a připadám si jako stroj. Sedím na kraji postele a začínám si uvědomovat okolí. Opouštím mé milované místo, otevírám okno, spěchám do koupelny, kde je teď trochu příjemněji. Provádím automaticky ranní úkony. V zrcadle se objevuje skoro neznámá tvář, trochu ji omaluji..Je to lepší. Oblékám se, vypiji pár skrků teplého čaje. Mezitím se oblékám. Zavírám okno, abych tady večer nenašla rampouchy. Beru tašku, zamykám. Odcházím. Spěchám na autobus. Kdyby nebylo tak brzy, šla bych i pěšky, vždyť je to jen půl hodiny chůze...ale. Prima, autobus jede, sice tělo na tělo, ale těch pár stanic to vydržím. Vyrvu se z přeplněného autobusu a kloužu do školky. Je 6:15, z dálky vidím pohyb...Bože! „Jéé, dobrý den, co vy tady už takhle brzy?!“ křičím od vrátek. U školky se klouže na zamrzlé kaluži Karlík s maminkou. Hlavou mi prolétne: Probůh, kdy to dítě muselo vstávat! Co teď? Pokud je pustím, už se ani nevyčůrám a neuvařím půllitrák kávy. „No, Kája mě vzbudil, že se musíme jít klouzat!“ Z odpovědi na mě jdou mrákoty a v několika vteřinách, než dojdu od branky ke dveřím a než odemknu, se musím rozhodnout, jestli už je pustím dál. Jsem měkkota „Tak pojďte dál“. Maminka se tetelí, že může přijít do práce o pár minut dřív. Budiž, chápu to, ale trochu se mi chce říct : Do krámu vás taky dříve nepustí... Rozsvěcím a začíná koloběh ranní směny. Zapínám esemeskový telefon – rozuměj, telefon na SMS omluvy, telefon několikrát zapípá. Přepisuji, kdo píše, abych informaci předala do třídy, kam dítě chodí. Až bude komu. Kája si bere stavebnici, je v klidu. Nabízím mu čaj, který už připravil náš pan kuchař (Jak to dělá, že tu je ještě dříve než já, kdy on musí vstávat?). Začínají chodit první děti, které sice nepatří do mé třídy, ale jejich paní učitelky přijdou asi za půl hodiny. Jsme scházecí třída. Kávu jsem v rychlosti stačila uvařit, kdy ji vypiji, to nevím. Dětí začíná přibývat, zvoní telefon, sice zvoní do všech tříd, ale zatím tam nikdo není. Další omluva, zapisuji. Hurá, přicházejí kolegyně a rozebírají si své děti, prohodíme pár slov a ve třídě to na chvilku utichá. Mohu vyndat materiál na výtvarnou práci, co mám v plánu dnes s dětmi dělat. Zvoní telefon, zvedám ho, předávám vzkaz. Jdu pro další várku barev, zvoní zvonek u vchodových dveří, běžím k videotelefonu, otevírám. Tři kroky...a zvoní zvonek u třídy, popoběhnu ke dveřím. „Dobrý den“, „Dobrý den“, přišla Kristýnka, dnes díky bohu bez pláče. Rychle zavírám, zamykám (to z bezpečnostních důvodů, aby se nám nějaký chytrolín nesebral a nešel zpět domů..). Co, kdyby si to ještě rozmyslela? „S čím si budeš hrát, Kristýnko?“ ...nic...“Chceš si hrát s Kájou?“...nic... „Nebo s panenkami?“...nic...“Tak si tu na chvíli hačni a promysli si to“. Zvedám se od stolečku, vykračuji...Zvoní zvonek u třídy...“Dobrý den“...“Dobrý den“. Naštěstí Barča přesně ví, co chce. „Můžu si kreslit?“ „Jistě, vezmi si pastelky a až skončíš, hezky je uklidíš, aby neplakaly.“ Barča slibuje, že ano. Pípá SMS, než dojdu k telefonu, pípá další. Přepisuji zprávy- omluvenky, jdu „předat“ telefonem do tříd, kam patří. Paní učitelky na druhém konci jásají, bude méně dětí! „Jen houšť, zavolej i víckrát, hahaha...“ Teď už ale opravdu musím vytáhnout ty barvy, připravit misky, štětce, čtvrtky. Zvoní zvonek u vchodu...zvoní zvonek u třídy. V šatně řev, Honzík se dnes špatně vyspal, rvu dítě z mámina náručí. Dítě se drží urputně. Podařilo se. Maminka se cítí provinile...Rychle zavírám, zamykám (to kvůli bezpečnosti). Velká rána, Robinovi se zachtělo a vysypal celou krabici stavebnice Merkur (mě snad šlehne)...Robinovi dělá rachot a upozorňování na sebe velkou radost (zřejmě má doma málo pozornosti, přestože se maminka tváří, že je středobodem jejího života). „Ááá, jéé a sbíráme, sbíráme“. Ochotné děti se přidávají (ještě, že neprokoukly tuhle lest). „Sbíráme, sbíráme!“ Nadšeně volají a pomáhají uklízet. Zvoní zvonek u vchodu...videotelefon...zvoní zvonek u třídy... “Dobrý den“, „Dobrý den“ „Paní učitelko, dohlídněte na to, aby si Sylva vzala tu šálu, včera jí zase neměla. Má oslabenou imunitu, nemůžu si dovolit být doma!“ (Opakující se prosba den, co den. Už si to začnu psát a ukážu to mamince, že UŽ TO VÍÍÍM.) „Tak Sylvinka si to taky bude muset trochu ohlídat sama...“ namítám...bez úspěchu. Zvonek...Ještě asi 15krát. Ráno je to maraton. (nosím houpací tenisky, bezpečačka má radost, moje klouby také) Ještě, že přichází naše „teta“- paní uklízečka, pomocnice v jednom, bez níž (bez nichž, neb je jich víc v celé školce) by to bylo všechno mnohem složitější. Mohu si skočit na wecík. A hele, vždyť to kafe jsem ještě ani neochutnala. Něco usrknu. Ještě pár omluv z telefonu, ze SMS a už se uklízí. Nejhorší je to v pokojíčku. Už tam opravdu budou chodit jen děti, které umí uklízet! Děti se zklidňují a sedí u stolečků. „Dali jste si všichni značky na spinkání?“ „Jéé, jéé, já ne !“... Zapisuji do docházky, kdo tu je. „Kdo jde po obědě? “ Zvedám telefon, volám do kuchyně, abych nahlásila počet dětí na jídlo. Zvoní zvonek u vchodových dveří. Pokládám telefon do kuchyně a běžím dolů do přízemí otevřít vchodové dveře, už je zamčeno (teta je zrovna ve vedlejší třídě). Přichází Dita, maminka se omlouvá, že zaspali. V rychlosti se vracím k telefonu do kuchyně. „Tak honem, honem, jste poslední!“ pobízí mě nervózní hlas paní kuchařky, která má také své předpisy a určené časy, kdy svačina, oběd (taky určené trasy, kudy má chodit v kuchyni, určené teploty jídel a další mnohá nařízení, která vyhovují evrpoským nařízením; huráá, bez nich jsme nežili)... „Tak je nás 27, po o jdou tři...“ Tak to bychom měli, zamykám po Ditě. Děti už jsou k neudržení. Jdeme cvičit. Leonka si sedá na lavici, trucuje. Přidává se k ní Dita a Táda. Nemáme je nutit, to se nesmí. Na lavici vyvádějí hlouposti a ruší. Docvičili jsme, řadíme se na záchod. Nejdřív holčičky, pak kluci. Čůrání, hygiena. Řadíme se na druhé straně umývárny, nastává dvou, tří vteřinové ticho. Mezitím teta připravila svačinu na stolečky. Jíme, mám pár minut na to, abych nachystala k ruce barvy, štětce, čtvrtky. „Proč nejíš?“ „Mě to nechutná, to doma nejíme.“ „Tak zkus ochutnat jenom malý kousíček, jako vrabeček.“ Dítě ochutnává, nicotný kousek mezi zuby a vyplivuje ho. „Tak se alespoň napij.“ „Já čaj nepiju, ani mlíko.“ „Chceš tedy vodu?“ „Jo.“ „Tak si ji jdi nalít, je ve žluté konvici.“ Natálka začíná blinkat, děti uskakují od stolečku. Běžím k Natálce, pomáhám jí doběhnout na záchod. Teta sbírá všechnu odvahu a jde uklízet. Natálka, vyzvracená, omytá, si jde sednout k čistému stolečku. Dojídáme, můžeme začít tvořit. Popisuji, co budeme dělat. Práce se rozbíhá. Naštěstí jsou děti už zkušené a pracují vesele. „Paní učitelko, můžu se jít vykakat?“ „Jistě.“ Mireček odbíhá. Pomáhám dětem s barvami, Verunka si ušpinila tričko a začíná plakat. „Neplakej, maminka to vypere.“ „Néé, maminka se na mě bude zlobit.“ „No, musíš příště říct mamince, aby ti dávala oblečení, u kterého to nebude vadit.“ „Ale maminka chce, abych byla pořád čistá.“ Proběhne mi hlavou jen: Ach, ach...dál bez komentáře. Verunka pláče, nabízím jí, že si tedy tričko půjdeme převléknout. „Hotovooo!“ zazní známé zvolání ze záchůdku. Běžím utřít zadeček, myji si ruce, Verunka stepuje u dveří, převlékáme se. „Můžu jít čůrat?“ „Můžu jít kakat?“ „Můžu jít na záchod?“ Děti svou práci dokončují, s čůráním a kakáním se roztrhl pytel. Je to nakažlivé, příležitost, kdy nejsou děti v zorném poli učitelky a mohou si třeba trochu zacákat v umývárně, případně tam udělat potopu, když zjišťují, co se stane, když se ucpe kohoutek rukou. Na děti je spoleh, umí vyčíhnout situaci. „Hotovooo!“ „Hotovooo!“ No, někdy se to sejde...tak kolikrát ještě... Uklízím barvy, štětce (tedy házím je do kumbálku s výtvarnými potřebami, není čas..) Připravujeme si prostírky na oběd. „Hotovooo“...no, ale tohle už by fakt stačilo! Hodnotíme naše výtvarná dílka, tleskáme si, protože, ať se dělo cokoliv, fakt se zadařilo. (malá chvilička satisfakce a radosti prožitá s dětmi, smějeme se). Opouštíme třídu, jdeme se oblékat, dohlížím na to, aby Sylvinka měla svou šálu, rukavice. Vracím Vojtu, protože jde bez kalhot. „A jóóó“, plácne se do čela. Děti se řadí do řady, vlastně do dvou, jedna ke mně, druhá k tetě. Kontrolujeme zapnuté bundy, zapínáme zipy, upravujeme čepice, šály, oblečení. Johanka ještě sedí s kalhotami na půl žerdi, popoháníme jí, nakonec oblékáme...děti už se mačkají u východu z patra. Jéé, to kafe! Usrknu, rychle na sebe hodím kabát, hučku, nazouvám pracovní hucule (no, prostě, ještě, že tu nechodí ta kostýmová policie, myslím, že by mě zařadili do kategorie bezdomovců. Díky bohu, děti tohle nehodnotí, vnímají nás jako svoje nejbližší, a tak je jedno, v čem vyjdu na školní zahradu). Scházíme k botníčkům, pomáhám obouvat, zavazovat zimní boty, zapínat zipy. „Jak to máš ty boty, tobě narostly kozí nohy?“ hahahaha „A kdopak to neuklidil bačkůrky?“ „Jéé, jááá!“ Zvedám prst! „Děti, všechna očička se na mě podívají!“ (pěti vteřinové ticho) „Dneska to venku dost klouže...“ Nadechuji se, že dám rychlé, stručné informace o tom, jak se venku chovat (“Děti byly informovány o bezpečném pohybu v budově školy a na školní zahradě” – zapisuje se týden, co týden do třídní knihy...to víte, předpisy jsou předpisy a některé inspektorky na tom bazírují. Říkají- je to pro vaše dobro...ano, bohužel, chránit se musíte před vším, i když to často nepomáhá, protože taková ne(u)spokojená maminka dovede udělat ze života školky peklo..) „Tam, kde včera byly louže, tam to dneska pěkně klouže...“ vzpomněla si Adélka. (Výborně Adélko!) Ticho je pryč. Takže znova: „Všechna očička!, Sem!“ Dokončuji, co nejstručněji bezpečnostní informaci a konečně vycházíme ven. Nastává čas na trochu zvolnění, děti sice pobíhají, staví sněhuláka, ale nejsou sevřené v neustálém pohybu na „příkaz“. Ono to ale ani v té třídě jinak nejde. Děti nesedí v lavicích, takže pohyb musí být, ale zorganizovaný, právě kvůli bezpečnosti. Probíhají stížnosti typu: on mi sebral kouli, on na mě hodil kouli, ona nám rozbořila sněhuláka, já nechci, aby si s náma hrála...takže zase takový veget to není. Nastává čas oběda. Odcházíme z rozryté zahrady, převlékáme se, odebíráme mokré ošacení, věšíme na sušáky, rovnáme zbylé oblečení do poliček. Už je tu kolegyně. Mám tady to kafe, usrkávám, můžu i na záchod. Dojídáme, spící děti jdou s kolegyní do ložnice. Ani jsme si toho moc s kolegyní nestihly říct. Jen blinkání, umazané triko, šála byla, Kristýnka opět jen tiše seděla a pozorovala... Zvonek u vchodu, zvonek u třídy... „Dobrý den“ Zvonek znovu u třídy. „Nemůžeme najít rukavice“, pro Tádu přišla babička a Táda je trochu mimoň. Hledáme rukavice, vedle v poličce, pod sušákem. Huráá, jsou pod topením! Odchází poslední “po o”. Prima vybylo mi 10 minut, mohu si dopít tu svou vystydlou ranní kávu, než začne keramika.(půlhodinová pauza, dle předpisů, na to ve školce zapomeňte...) Keramika je prima, mám tam „jen“ 11 dětí. ( Kroužky musí vést paní učitelky, zní „doporučení„ pí. inspektorek. Asi už zapomněly na provoz..Proč ne, jazyk na vestě a jedeem..) Dneska budeme glazovat, to jde rychle. První skupina, druhá skupina. a... uklízím keramickou dílnu, vracím se do třídy, abych zapsala do třídnice, co jsme dnes v rámci orámovaného vzdělávacího programu dělali. Ještě sundat staré výkresy z nástěnky a pověsit ty nové, pěkně vyvedené, abychom prezentovaly, že s dětmi pracujeme (chtěla jsem napsat "se neflákáme", ale to by bylo nepedagogické :-) ). a... „Hotovooo!“ A je kolem 17 hodiny, školka se za chvíli zavírá. Jdu se oblékat, začínám se ocitat ve stavu zklidnění. A sakra! Neumyla jsem ty štětce a mističky! Vracím se zpět a dělám, co musím. Konečně za sebou zamykám šatnu a odcházím. Nastavuji se na úsporný režim. Kdyby nebylo tak pozdě, šla bych i pěšky, ale...Touto dobou jedou i volnější autobusy, prima, sedám si a nevnímám. Docházím domů, odemykám: “Můj sladký a teplý domove!“. Vařím si malou kávičku, tu vypíjím ještě horkou. Dívám se z okna na ztichlou, zasněženou ulici se žlutým pouličním osvětlením. Je to uklidňující. Uvědomila jsem si, že jsem dneska snad nic nejedla. Zhltnu kousek zeleniny. To to utíká, spousta hodin, podívám se na Mentalistu, trochu ztrácím vědomí. Vypínám televizi, že bych si ještě něco přečetla? Úderem otevření knihy a přečtení první věty, zavírám oči. Kdy jsem zhasla nevím. Probouzím se v 5:20...ještě pět minut...nohy Hotovooo! Zvonec a (učitelky) konec... Konce jsou začátky. To byla jen, dnes, už vzpomínka, vlastně střípek. Ne tak daleká, ale vzpomínka. A je docela dost možné, že se budou podmínky pro paní učitelky už jen zlepšovat, že opravdu už bude na třídách méně dětí, rodiče budou vděčnější a paní učitelky klidnější, radostnější, natěšenější. A vůbec… Abych nekončila tak stroze, jsem vděčná za tu práci, protože jsem jí dělala moc ráda, ale nastala chvíle, kdy už se mi nechtělo hledat rukavice, které byly na sehnutí v dohledu, nechtělo se mi hlídat šály a rukavice, které měly děti mít, ačkoliv už by si to mohly ohlídat samy, nechtělo se mi cítit se provinile, že jsem dnes nechodila s dětmi ve dvojstupu kolem školky po chodníku a šla s nimi raději na zahradu, nechtělo se mi pracovat v rámci rámců, předpisů, nařízení, doporučení… Jsem vděčná za tuto zkušenost, jsem vděčná za všechny radostné tvářičky dětí i jejich rodičů, či dalších opatrovatelů (a že jich za tu dobu bylo! a musím přiznat, že to byli téměř všichni). Jsem vděčná minulému roku, za to, že mi dal ještě příležitost na chvíli se vrátit jak k těm maličkým, tak i k těm dospělejším. Dal mi příležitost douvědomit si, že takto nechci pracovat (možná je to věkem, vždyť v dřívějších časech už bych šla do důchodu a začala si užívat života). Dnes si užívám přítomnosti dětí individuálně. Přijdou, když jim nejde mluvení, přijdou, když něčemu nerozumí ve škole, docházejí, když chtějí připravit na školu. Taková práce mi nyní dává smysl. Opravdu jsem vděčná za rok skákající opice a i za ten nový, právě se probouzející za zvuku kohoutího kokrhání. (Užívám si i přítomnosti dospělých, při léčebných sezeních, ale to není o učitelování) Přeji Vám kohoutí sílu, ale ne násilnou, kohoutí pracovitost, ale ne přehnanou, kohoutí plodnost, a tu jen tam, kde ji chcete mít. A vůbec, opět: „Naciťte si to!“ Hotovooo! :-)