Proč zrovna ruce? Protože, podobně jako nohy, jsou zprostředkovatelem informací z našeho okolí, to ví dnes už každý. Jsou to takoví zpravodajci (v případě nohou informací minimálně, neboť na nich máme většinou ty “palčáky” :-)). Zkrátka, bereme to zcela běžně, nepřemýšlíme nad tím. Až, když se něco uděje, třeba se poraníme, “zjistíme”, že je máme.
Rukou si mnoho lidí všímá mezi prvním, když se na někoho podívají nebo se seznamují. Ruce prozrazují, co děláme, jak o sebe pečujeme.
Ruce jsou obrovský nástroj ve smyslu jejich využívání.
Ruce nám říkají nejen, že to, či ono je teplé, studené, hladké, drsné, jemné, hrubé, mokré, suché, ostré, kulaté, hranaté, špičaté, příjemné, nepříjemné. Vzpomínám si, že, když jsem se popelila jako malá holka mezi hoblinami, které ve své dílně vyprodukovával můj dědeček truhlář, pozorovala jsem, jak pracuje s hoblíkem a jak po pár tazích po prknech, která právě hobloval, přejížděl rukou, aby zkontroloval, zda už je to ono. Ruce posílají do naší “centrály” signál o bezpečí a nebezpečí (klasický příklad: “nesahej na ta rozpálená kamna!”). Ruce umí tvořit, malují, píší, hnětou hlínu i těsto (i vaření je umění :-)), pletou, splétají a zaplétají, rozplétají. Ruce umí držet, držet nástroje při tvorbě se dřevem, látkou, kamenem, papírem, kovem, umělou hmotou. Ruce umí držet i nemocného, starého, či zraněného, umí držet dítě, při jeho prvních krůčcích, umí pochovat a pohladit. Ruce umí dělat gasta, rukama je možno se i domluvit!
Ruce ale také umí léčit. Už jen pouhý příjemný dotek pomáhá. Umí zprostředkovat pocit (jak funguje mozková chemie je jiná kapitola). Příjemný dotek umí léčit. Každý to umí. Jsou lidé, kteří do doteku dávají “přidanou hodnotu”, cosi vysílají. Patřím k nim i já. Vzpomněla jsem si, že, když jsem vylezla z těch hoblin a začala chodit do školní družiny, měli jsme jednu krásnou paní učitelku (tedy paní vychovatelka to byla, ale my jí říkali paní učitelko), Kubištová se jmenovala (ne Kubišová :-)), nosila tehdy velmi módní, dlouhý, fialový, prošlajfnutý (kdyby někdo nevěděl, takový projmutý, na tělo) kabát a bílé krešlakové (z umělé hmoty napodobující kůži) kozačky, zkrátka pro nás hvězda, kterou jsem milovali. A s touto paní učitelkou jsme samozřejmě chodili ven i v zimních měsících. Paní učitelce, pokud si nevzala rukavice, byla velká zima na ruce. I nabídla jsem jí, že jí zahřeji, tak, jak mě to naučila maminka. A tak, zatímco si ostatní hráli, já držela ruce paní učitelce v kapsách a hřála jako kamínka. “Co ty to máš za ruce? ”
Dnes mi mé ruce posílají zprávy v podobě obrazů. Tak různě, obraz jako postava, jméno a nebo opravdu jako obraz něčeho. Je to individuální, hrubě řečeno, tělo od těla. Jako příklad bych uvedla jednoho muže, ve středním věku, který ke mě přišel. Bylo cítit, že je trochu nesvůj, co, že se to bude dít. Tomu také odpovídala “zpráva”, kterou jsem “dostala”. Jeho svaly se jevily jako krásné, zdravé, čisté prkno. Po druhé návštěvě jsem mezi vlákny dřeva zahlédla malé lístky a po třetí již rozkvetlý strom. Při dalších návštěvách si to už jen užíval a jen říkal: “To byl zas fičák”. Jeho tělo rozkvetlo a nabralo sílu.
Z rukou se dá leccos vyčíst, nejen to, jakým způsobem je využíváte ke své práci, čím se živíte, zda to jsou právě vaše ruce nebo (třeba) hlava ;-). Existují lidé, chiromantici, kteří ve vašich dlaních “přečtou” ty čáry, co tam máte životem nakreslené. Tohle umění číst v dlaních mám spojené, asi jako mnohý z vás, s jakousi atrakcí. Nicméně mám doma několik knih, které se tím zabývají, takže cosi jsem si přečetla, ale nevěnovala pozornost a spíše se tomu vyhýbala, držíc se v tomto ohledu při zemi. Ale to by nebyl život, aby nám nenaděloval překvápka. Tak se mi jednoho dne, zcela nepřipravenou, ale pozitivně naladěnou, přihodilo, že, na jednom z ezo-festivalů jsem vstoupila do místnosti plné stolečků a za nimi lidiček, co cosi nabízejí a než jsem se rozkoukala, seděla jsem u paní, co mi četla z ruky. Mnoho jsem toho o sobě neřekla, abych výsledek neovlivnila. A paní se rozpovídala. Nahlas vyřkla některé věci, které jsem už věděla z oněch knih, co mám doma, ale i jiné a pravdivé! Wow! Možná byste se rádi dozvěděli, co mi prozradila, třeba právě ohledně mých rukou, ale…víte co? Přijďte a naciťte si to !

A propos - jsem z tohoto světa a jsem si určitě vědoma, že ruce mohou i uhodit, způsobit bolest a držet zbraň. Ale víte, zcela záměrně jsem se tomuto tématu vyhnula, protože, jak je známo: “Tam, kam upírám energii, tam to roste.” (platí oboustranně)...a tohle si naciťte taky. ;-)