Z pohledu mé dlouholeté praxe si ještě dovolím předložit několik drobných rad, které se týkají těch nejmenších. Spíše tedy jsou určeny těm, kteří se o ně starají a na které ještě teprve nástup do školního zařízení čeká.
První rada: Malý človíček je odkázán na informace, které mu my, dospělí, dodáváme, zprostředkováváme, díky svým vlastním zkušenostem. Ne vždycky jsou naše zkušenosti s mateřskou školou ty nejlepší. Toto by však neměl být důvod, abychom dítě zastrašovali barvitým líčením našich zlých zážitků nebo hrozivými větami typu ”Počkej, tam tě naučí poslouchat, uklízet, jíst…tam se s tebou nikdo dohadovat nebude...” apod. Malé dítě si to nedovede představit, nedovede si představit ani to, jak to v takové školce vypadá. Co naopak můžete, je, že si o tom, co se ve školce dělá, budete (pozitivně :-) ) povídat. Posloužit vám může řada krásných obrázkových knížek, skládanek, kde je všechno popsané a nakreslené. Můžete chodit kolem školky a dívat se, jak si děti hrají na školní zahradě, aby vidělo to velké množství budoucích kamarádů. Užitečné pro vás mohou být i Dny otevřených dveří, i když, z mého pohledu, je to prohlídka především pro rodiče, dospěláky. Ukázkové prostory bývají bez dětí, takže malí návštěvníci si mohou maximálně pohrát s množstvím hraček. Ale, že to je zrovna ta školka, kam bude, za více než půl roku, chodit, si asi moc pamatovat nebude.
Druhá rada: Zvykejte vaše dítě na odloučení. Například odcházíte-li třeba do kina, láskyplně a s jistotou řekněte, že odcházíte, ale ujistěte ho, že se vrátíte. Dítě potřebuje mít pocit, že se na vás může spolehnout. Chybou by bylo tajně se vyplížit z domova, to by se pak cítilo zrazené a strach z odloučení by se prohloubil. Do kina nejspíš odcházíte navečer, kdy dítě usíná a je hodně citlivé, proto by možná stála za úvahu "varianta denní", například jen při odchodu na nákup. Normální nákup vám zabere nejvýše hodinku a to je snesitelný časový limit, jak pro vás, pro dítě, ale i pro toho, kdo ho hlídá, i kdyby plakalo sebevíc. Navíc nakoupit jdete přes den, takže dítě si velmi rychle uvědomí, že to, co jste řekli, platí a začne to brát jako samozřejmost, že vás nějakou dobu nevidí. Tehdy nespí a je si této skutečnosti vědomo.
Třetí rada: Veďte dítě k samostatnosti, zvláště v hygieně, oblékání a při stravování. Předejdete tím špatným pocitům spojeným s tím, že bude jediné, kdo si neumí obléknout kalhoty nebo si dojít na záchod. Ulehčí to práci vám i paní učitelkám. A věřte nebo ne, ale mít ve třídě předškoláků (zmiňuji je záměrně, protože v tomto věku už je jaksi nabíledni, že by to měla být samozřejmost - obsloužit se na WC; u těch maličkých se s tím počítá, ale je počítáno také s progresem) ¼ dětí, které tohle ještě nezvládnou a během dopolední činnosti s 25 dětmi slyšíte několikrát za sebou : “Hootoovoo!” a musíte běžet a….začnete pochybovat o smyslu své práce (učitele).
Čtvrtá rada: Jdete-li již do školky, dejte dítěti najevo, že rozumíte jeho případným obavám, ujistěte ho, že mu věříte, že to určitě zvládne (ujistíte možná i sami sebe, jestli tento akt nějakým způsobem “prožíváte”). Pokud má dítě do školky chodit rádo, mělo by k ní mít kladný vztah a ten nevytvoříte, budete-li mu školkou vyhrožovat: “Když budeš zlobit, ve školce si tě nechají!” nebo "Když budeš zlobit, nechám tě ve školce až do večera!" Nemůže mít rádo něco, co mu předkládáte jako trest. Má chodit do školky rádo - o to jde všem.
Pátá rada: Vaše ratolest může při vašem odchodu ze školky plakat. Buďte přívětiví, ale rozhodní. Předávání paní učitelce a vaše rozloučení by se nemělo příliš protahovat. Ovšem neodcházejte ani narychlo nebo tajně, natožpak po hádce s dítětem.
Udělejte si tedy jasno především vy sami, jak tuto situaci prožíváte a zvládáte. Dítě se od vás učí, přejímá vaše vzorce chování a máte-li pochyby nebo strach (Bože, co tam s tím mým dítětem bude!), většinou platí, že totéž cítí i ono. Nezvládáte-li tuto situaci s určitým nadhledem, domluvte se s někým, kdo “to dává”. Znám i případy, kdy rodiče museli dítě ze školky prostě stáhnout, než dozrála situace natolik, kdy bylo schopné (ale i rodiče) pobyt v kolektivu uskutečnit.
Šestá rada: Dejte dítěti s sebou něco důvěrného. Paní učitelky se určitě nebudou zlobit, když dítěti s sebou dáte jeho oblíbeného plyšáka nebo i hadřík, plínku, šátek, které jsou “načichlé domovem”.
Sedmá rada: Opravdu plňte své sliby. Pokud řeknete, že přijdete po obědě, přijďte po obědě.
Jak již bylo zmíněno, dítě potřebuje mít ve vás důvěru.
Osmá rada: Neslibujte dítěti odměny předem za pobyt ve školce. Dítě prožívá stres nejen z toho, že je ve školce bez rodičů a zvyká si na nové prostředí. Může se přidat i strach z toho, že selže a odměnu pak nedostane. Samozřejmě, pokud den ve školce proběhne v pohodě, nešetřete pochvalami a jděte to oslavit třeba do cukrárny nebo zakupte nějakou drobnůstku. Materiální odměny by se ale neměly stát pravidlem, dítě by je pak vyžadovalo každý den a “ušili” byste si na sebe bič.
Devátá rada: Je to spíše opakovaná přímluva. Věnujte, prosím, svou pozornost veškerým informacím, které pro vás pí. učitelky připravují. Uvidíte je nejspíše v šatnách, někdy na webových stránkách. Mohu vás ujistit, že určitě nejsou zbytečné.
Mateřská je od slova matka, to proto, že paní učitelky (ale jsou to i tety uklízečky, paní kuchařky) zastupují právě vás, maminky, rodiče.
Buďte za to vděční, protože málokdo si dovede představit, co tyhle zastupující maminky musí zvládnout. Já jim všem vzdávám velkou poklonu a vy... prostě Naciťte si to!
První rada: Malý človíček je odkázán na informace, které mu my, dospělí, dodáváme, zprostředkováváme, díky svým vlastním zkušenostem. Ne vždycky jsou naše zkušenosti s mateřskou školou ty nejlepší. Toto by však neměl být důvod, abychom dítě zastrašovali barvitým líčením našich zlých zážitků nebo hrozivými větami typu ”Počkej, tam tě naučí poslouchat, uklízet, jíst…tam se s tebou nikdo dohadovat nebude...” apod. Malé dítě si to nedovede představit, nedovede si představit ani to, jak to v takové školce vypadá. Co naopak můžete, je, že si o tom, co se ve školce dělá, budete (pozitivně :-) ) povídat. Posloužit vám může řada krásných obrázkových knížek, skládanek, kde je všechno popsané a nakreslené. Můžete chodit kolem školky a dívat se, jak si děti hrají na školní zahradě, aby vidělo to velké množství budoucích kamarádů. Užitečné pro vás mohou být i Dny otevřených dveří, i když, z mého pohledu, je to prohlídka především pro rodiče, dospěláky. Ukázkové prostory bývají bez dětí, takže malí návštěvníci si mohou maximálně pohrát s množstvím hraček. Ale, že to je zrovna ta školka, kam bude, za více než půl roku, chodit, si asi moc pamatovat nebude.
Druhá rada: Zvykejte vaše dítě na odloučení. Například odcházíte-li třeba do kina, láskyplně a s jistotou řekněte, že odcházíte, ale ujistěte ho, že se vrátíte. Dítě potřebuje mít pocit, že se na vás může spolehnout. Chybou by bylo tajně se vyplížit z domova, to by se pak cítilo zrazené a strach z odloučení by se prohloubil. Do kina nejspíš odcházíte navečer, kdy dítě usíná a je hodně citlivé, proto by možná stála za úvahu "varianta denní", například jen při odchodu na nákup. Normální nákup vám zabere nejvýše hodinku a to je snesitelný časový limit, jak pro vás, pro dítě, ale i pro toho, kdo ho hlídá, i kdyby plakalo sebevíc. Navíc nakoupit jdete přes den, takže dítě si velmi rychle uvědomí, že to, co jste řekli, platí a začne to brát jako samozřejmost, že vás nějakou dobu nevidí. Tehdy nespí a je si této skutečnosti vědomo.
Třetí rada: Veďte dítě k samostatnosti, zvláště v hygieně, oblékání a při stravování. Předejdete tím špatným pocitům spojeným s tím, že bude jediné, kdo si neumí obléknout kalhoty nebo si dojít na záchod. Ulehčí to práci vám i paní učitelkám. A věřte nebo ne, ale mít ve třídě předškoláků (zmiňuji je záměrně, protože v tomto věku už je jaksi nabíledni, že by to měla být samozřejmost - obsloužit se na WC; u těch maličkých se s tím počítá, ale je počítáno také s progresem) ¼ dětí, které tohle ještě nezvládnou a během dopolední činnosti s 25 dětmi slyšíte několikrát za sebou : “Hootoovoo!” a musíte běžet a….začnete pochybovat o smyslu své práce (učitele).
Čtvrtá rada: Jdete-li již do školky, dejte dítěti najevo, že rozumíte jeho případným obavám, ujistěte ho, že mu věříte, že to určitě zvládne (ujistíte možná i sami sebe, jestli tento akt nějakým způsobem “prožíváte”). Pokud má dítě do školky chodit rádo, mělo by k ní mít kladný vztah a ten nevytvoříte, budete-li mu školkou vyhrožovat: “Když budeš zlobit, ve školce si tě nechají!” nebo "Když budeš zlobit, nechám tě ve školce až do večera!" Nemůže mít rádo něco, co mu předkládáte jako trest. Má chodit do školky rádo - o to jde všem.
Pátá rada: Vaše ratolest může při vašem odchodu ze školky plakat. Buďte přívětiví, ale rozhodní. Předávání paní učitelce a vaše rozloučení by se nemělo příliš protahovat. Ovšem neodcházejte ani narychlo nebo tajně, natožpak po hádce s dítětem.
Udělejte si tedy jasno především vy sami, jak tuto situaci prožíváte a zvládáte. Dítě se od vás učí, přejímá vaše vzorce chování a máte-li pochyby nebo strach (Bože, co tam s tím mým dítětem bude!), většinou platí, že totéž cítí i ono. Nezvládáte-li tuto situaci s určitým nadhledem, domluvte se s někým, kdo “to dává”. Znám i případy, kdy rodiče museli dítě ze školky prostě stáhnout, než dozrála situace natolik, kdy bylo schopné (ale i rodiče) pobyt v kolektivu uskutečnit.
Šestá rada: Dejte dítěti s sebou něco důvěrného. Paní učitelky se určitě nebudou zlobit, když dítěti s sebou dáte jeho oblíbeného plyšáka nebo i hadřík, plínku, šátek, které jsou “načichlé domovem”.
Sedmá rada: Opravdu plňte své sliby. Pokud řeknete, že přijdete po obědě, přijďte po obědě.
Jak již bylo zmíněno, dítě potřebuje mít ve vás důvěru.
Osmá rada: Neslibujte dítěti odměny předem za pobyt ve školce. Dítě prožívá stres nejen z toho, že je ve školce bez rodičů a zvyká si na nové prostředí. Může se přidat i strach z toho, že selže a odměnu pak nedostane. Samozřejmě, pokud den ve školce proběhne v pohodě, nešetřete pochvalami a jděte to oslavit třeba do cukrárny nebo zakupte nějakou drobnůstku. Materiální odměny by se ale neměly stát pravidlem, dítě by je pak vyžadovalo každý den a “ušili” byste si na sebe bič.
Devátá rada: Je to spíše opakovaná přímluva. Věnujte, prosím, svou pozornost veškerým informacím, které pro vás pí. učitelky připravují. Uvidíte je nejspíše v šatnách, někdy na webových stránkách. Mohu vás ujistit, že určitě nejsou zbytečné.
Mateřská je od slova matka, to proto, že paní učitelky (ale jsou to i tety uklízečky, paní kuchařky) zastupují právě vás, maminky, rodiče.
Buďte za to vděční, protože málokdo si dovede představit, co tyhle zastupující maminky musí zvládnout. Já jim všem vzdávám velkou poklonu a vy... prostě Naciťte si to!
